KRÁL FERDA PRVNÍ ZE SÁVY

Podzim v Julských Alpách je překvapivě komorní záležitost. Po zkušenostech z letního hemžení turistů a někdy až nepříjemného rybářského tlaku, přijíždíme na Sávu druhý říjnový týden ve stavu napjatého očekávání. A zklamaní rozhodně nejsme. Přesto, že počasí u nás nebylo nic moc, tady svítí slunce. Svítí a taky pěkně hřeje. Je určitě kolem 20 stupňů a úžasná viditelnost. To abychom si mohli dobře prohlédnout všechnu tu nádheru kolem. Lesy v Bohinji jsou smíšené a v tuhle roční dobu hrají duhový kvapík. Ale nejenom počasí nás překvapuje.

Nad mostem u Brodu je ve vodě potopený celý strom i s větvemi. Doposud jsme jej znali pouze jako nejasně se pod hladinou rýsující stín čehosi, co nás spolehlivě připravovalo o nástrahy, velmi často i s trofejní rybou. Dnes ten ochránce salmonidů trčí dvacet centimetrů z vody. Ó jé. Takhle nízký stav jsme ještě neviděli. Nutí nás přemýšlet a měnit plány.

Někdo možná namítne, že nízký stav vody umožní muškařům prochytat partie, ke kterým by se za normálu nedostal. Určitě má pravdu, ale my s Kamilem nejsme sami. Mirek s Milošem si přijeli spravit chuť po neúspěchu ve Švédsku a jejich hlad po intenzivní rybařině je markantní. A je tady s námi ještě Standa. Kamarád s fotoaparátem. Horním úsekem Bohinjky protékají asi 3 kubíky vody za vteřinu a za tohoto stavu je nesmírně obtížné se k rybám nepozorovaně přiblížit. A na čtyři pruty bychom tady asi ani neměli dost životního prostoru. Jedeme pod soutok Bohinjky a Dolinjky.

Opět stojíme na mostě v Lancovu, kde jsem před časem přemýšlel na téma „Proč jsem potkal Sávu“. Žádná sláva. Voda je i tady extrémně nízko. Je to sice pořád paní Řeka, ale v místech, kde normálně stávají pořádné kusy, je dnes rybí školka. Větší ryby nevidíme. Tak si je budeme muset najít.

Kamil si bere Mirka s Milošem dolů na ťapavku a já jsem dostal volno. Tedy spíše volnou ruku a k ní Standu. A bez fotky pořádného lipana se nemáme vracet. Rozkaz. Nejdříve jsem ale trošinku zvědavý na naše klienty a tak z povzdálí sleduju, co se bude dít. Stojí asi deset metrů od sebe na začátku dlouhého táhlého proudu. Řeka je tady široká asi padesát metrů s plynulým přechodem z mělčiny na hlubokou vodu. Ideální místo, kde se dá chytat za každého stavu vody. Opěvovanou suchou mušku Kamil zavrhl a oběma nabil zatíženou nymfu. Počátky jsou nesmělé. Na obou je vidět, že s touto technikou nemají zkušenosti, ale učí se rychle. Milošův první záběr je Ryba. Kvílení brzdy doplní výkřik lovce „Stůůůůůůj“. Podvědomá snaha zachytit divoce se otáčející kličku navijáku přináší kyselé ovoce a představení končí stejně rychle jako začalo. Později, u večeře, Miloš prohlásil, že ještě nikdy takhle po prstech nedostal. Vzápětí i Mirek vodí svého duháka a já se najednou nemohu dočkat. Jdu hledat Ferdu.

Úsek nad mostem mám rád. V řečišti je několik skalisek a velkých balvanů a mezi nimi proudy, jako samostatné menší řeky. I za nízkého stavu se zde nabízí tolik krásných a nadějných partií, že budu mít co dělat, abych je všechny prozkoumal.

Na začátku, jako obvykle řeším dilema, co tam dát? A jako obvykle začnu se Zlatým bažantem. Abyste rozuměli, nezačnu pivem. To je náš privátní název pro jistý druh nymfy. Kamil jí tady moc nevěří, ale já ano. Vejdu opatrně k prvnímu slibnému místu a první zastavení šňůry přivádí prvního lipana. Na Moravici by se vyjímal, ale my máme jiné představy. Postupuji řekou poměrně rychle. Pokud někde zabere menší ryba, už to dál nezkouším. Pár kousků se přehouplo přes 40 cm, jednoho už pro jistotu fotíme, ale pořád to není ono. Už jsme prakticky pod soutokem v místě, kde prudký hrčák přechází do hlubokého proudu při jedné straně. Tady se mi to moc líbí, ale najednou nemám záběry. A do toho přijde Standa. Ani jsem si neuvědomil, že se vracel dolů na most, aby se mohl dostat ke mně na druhý břeh. Nemá prsačky. Přemýšlím, jestli nemám navázat něco těžšího, ale zase se mi nezdá velikost. Standa popojde kousek nade mne, něco zvedne a volá mě k sobě. Vidím, že v ruce drží něco červeného. Dámskou peněženku. Uvnitř dvě platební karty, permanentka na metro a doklad totožnosti. Ten doklad vypadá podobně jako naše občanka a je v něm uvedeno, že slečna Petra je narozená 2.dubna. Standa je mírně rozhozený. Šmátrá po kapsách, vytahuje pas a já vidím, že i on je narozený 2.dubna.

To je tedy gól. A já už zase přemýšlím o souvislostech a začínám prohazovat silný proud. Nymfa několikrát projela bez zastavení a najednou visím. To víte, že ne. Ale po záseku to tak chviličku vypadalo. Vteřinku nebo dvě se nedělo nic a potom se Ferda probral a vyletěl z vody. Docela mě zmátl a můj první a přiznám se i nepatrně zklamaný dojem byl, že tam mám pstruha. Ale při dalších skokanských sestavách už byl odhalen a já se docela bál. Zkušeně využíval sílu proudu a já jsem jej nakonec podebral asi o padesát metrů níž, než jsme začali. Měřil 51 cm a já bez mučení přiznávám, osobní rekord. Jak už jste poznali, dal jsem mu jméno Ferda První.

Standa mě za odměnu pozval na kávu. Tak jsme šli do nedalekého penzionu a s majitelkou se dali do řeči. Jen tak mezi řečí jsme jí ukázali nalezenou peněženku abychom se dozvěděli, že to děvče je u ní zaměstnané a nedávno ji někdo okradl.
Vracíme se za jednotkou.

Mirek s Milošem pouštěli jednoho pstruha za druhým a doslova zářili. Oba mi pyšně oznamovali, že utrhli několik velkých ryb. Miloš prý čtyři. Kamil chytil spoustu lipanů nad 40 cm a jeho největší měřil přesně 51.

Nevěříte? Přijeďte a přesvědčíte se sami.

Láďa Zajonc
ZKZ Fly Fishing World s.r.o.
Vaše cestovní agentura